Author: Pavel Fleischmann

V pořadí již devětadvacátá tělocvičná akademie milevských sokolů, tentokrát ve stylu „retro“, se stala minulostí. Určitě se líbila, protože diváci (a bylo jich opět ve dvou dopoledních a jednom večerním programu na 12 stovek), opouštějící milevskou sportovní halu, byli velice spokojeni a mnozí děkovali organizátorům a cvičitelům za krásný zážitek. Za všechny to vyjádřila místonáčelnice České obce sokolské a tajemnice Sokolské župy Jihočeské Ingrid Váchová: „Smekám, prostě nádhera!!! Jsem ráda, že přijela česká televize, že natočili něco,  co stojí zato. Děkuju za obrovský zážitek a za množství práce, kterou Sokolu obětujete. Přeji vám všem, ať se daří, ať neztrácíte optimismus a chuť jít dál a věřte, že to, co investujete do svých svěřenců, se nedá nikde koupit, a že je to investice na celý jejich život!“.

No a jak to vypadalo při pohledu z hlediště? Po uvítání vzácných hostů byli diváci svědky slavnostního přivěšení stuhy na historický prapor jednoty. Stuhu věnovala milevským sokolům k jejich 130. narozeninám Česká obec sokolská. Pak už se na plochu vydali naši nejmenší cvičenci se svým dospěláckým doprovodem. Předvedli všem, že si v dnešní přetechnizované době dovedou klidně pohrát v rytmu krásných dětských písniček i s obyčejnou barevnou stuhou – pokud na jejím druhém konci tuší svého člověka, kterého si nakonec ještě pěkně osedlali. Početná skupina předškoláků, holčiček a kluků, se už dokázala po ploše pohybovat zcela samostatně, i když občas velice rychle a nekontrolovatelně. A to ještě rychleji, když k nim zrovna přijela pouť. Růžové mladší žákyně začaly retro vzpomínání vzorně provedenou částí sletové skladby z roku 1994 s názvem Kužílky. Toto netradiční náčiní se v rukou děvčat stalo hračkou, překážkou, brankou, trumpetou, kloboučkem a dokonce i děťátkem, které je třeba pohoupat a ukonejšit.

Děvčata vystřídala skupina nejmladších a mladších žákyň a žáků sportovní všestrannosti. Ti připomněli dříve narozeným dobře známé jednoduché rozcvičky i tehdejší povinný cvičební úbor: červené trenky kluků a modré děvčat, doplněné bílými tričky. Asi se v tomto oblečení necítili moc dobře, protože pro další gymnastické cvičení, v němž nám předvedli svoje umění, si zvolili nejen moderní dresy, ale i soudobé rytmy. Po nich ovládli plochu mladší žáci. Ti nezapřeli svůj vztah ke strojům. Jejich skladba měla duši, vlastně hned dvě duše od traktorů, s nimiž se kluci vyřádili a připomněli i různé zemědělské činnosti, jako vláčení, orbu, válení, ale také kombajn či práškovací letadlo. Zemědělskou techniku vystřídaly starší žákyně a dorostenky, které nabídly divákům představu „retra“, viděnou jejich mladýma očima. Různobarevné elasťáky, různobarevné návleky, dobová rozcvička. Pak se ale odvázaly a předvedly celou škálu skoků a přemetů s pomocí trampolínek. Diváky ale nejvíc uchvátili dva týpci, Filip se Štěpánem, kteří ve stejném (dívčím) oblečení a ve slušivých bodýčkách vedli další cvičení děvčat. Společně se pak všichni rozptýlili další náročnou sérií skoků.

Tradiční vyhodnocení nejlepších sportovců a cvičitelů jednoty přivedlo na plochu Báru Sulanovou, Martinu Koňákovou, Kateřinu Müllerovou, Natálii Kozákovou, Pavlu a Petra Molíkovy, Tomáše Bolka a Veroniku Matějkovou (vesměs přeborníky ČOS v sokolské sportovní všestrannosti nebo medailisty z tohoto přeboru), Veroniku a Ondřeje Řezbovy (přebornici ČOS v alpském lyžování a druhého z téhož), družstvo moderních gymnastek (Lucie Kašparová, Karolína Kutálková, Kristýna Nedvědová, Kristýna Skalická a Michaela Vlasatá – vítězky krajského přeboru a 7. místo na Mistrovství ČR), Štěpána Pokorného (krajský přeborník ve výšce, dálce i víceboji, 2. místo na Mistrovství ČR ve skoku vysokém), Pavla Fleischmanna (halový Mistr ČR v běhu na 400 m, držitel několika českých rekordů v hale i na dráze v běhu od 50 po 800 m), Zuzanu Sekalovou, Lenku Řezbovou a Jana Ivičiče (dlouholetí úspěšní cvičitelé, organizátoři, činovníci).

Jen zmizely kytičky a malé dárečky z plochy, už ji ovládly sportovní gymnastky. Pro malá děvčátka jsou retro už jejich předchůdkyně v oddíle, a tak si je na svoje vystoupení také pozvaly. A navíc jim samy připomněly prvky z (retro)akademie před 14 lety, které si tehdy jejich starší kamarádky zacvičily. Z jejich společného cvičení pak čišela láska ke gymnastice, radost z pohybu, přátelství, motivace a vzájemná spolupráce obou generačních skupin i soudržnost celého oddílu. Na sportovní navázaly gymnastky umělecké. Připomněly nejdřív úspěšnou skladbu starších žákyň z VI. Československé spartakiády v roce 1985 s názvem Poupata, která se stala symbolem této poslední spartakiády. Poupata vystřídaly holky z moderně-gymnastické školky, které ukázaly, že už mají základní pohyby dobře zažité. Starší žákyně pak už nezaváhaly a předvedly svoje precizní současné cvičení. Stažený koberec a žluto-červená kombinace v pozadí – ženy seniorky, jediný zástupce oddílů dospělých cvičenců. S „retrem“ to měly celkem jednoduché: vzhledem k tomu, že některé z nich už nejsou jenom babičky, ale i prababičky, jsou retro samy o sobě. A navíc ke svému cvičení použily kužele – náčiní, které se dnes již v běžném cvičení ani nepoužívá.

Starší členové oddílu sokolské sportovní všestrannosti se pochlubili divákům zcela novým tzv. tandemovým cvičením, s nímž dosahují na závodech výborných výsledků. Z gymnastického dvojboje předvedli bezvadně choreograficky připravené a bezchybně provedené cvičení ve dvojicích na koberci. Své vystoupení zakončili další rozcvičkou, tentokrát v novodobém stylu. Příprava i průběh celé akademie je vždy náročný pro cvičence, ale ještě víc pro cvičitele a organizátory. Jednota by nikdy nemohla dosáhnout takových úspěchů, jakými se právě pochlubila, kdyby neexistovala velká skupina nadšených cvičitelů, kteří se ve svém volném (a někdy i nevolném) čase obětavě věnují svým cvičencům. Také oni se potřebují po takovém vypětí, jakým jsou tělocvičné akademie, pořádně odreagovat. A jak jinak, než zase společným vystoupením. Pro své vystoupení si samozřejmě vybrali retro hudbu (Jana Wericha) a také si trochu s diváky zašpásovali. Na plochu totiž přišla pětadvacítka zcela zahalených duchů, kteří se až v průběhu cvičení odmaskovali.

Co říct na závěr? Snad se společně s některými diváky zeptat: „Kam ti cvičitelé chodí pořád na nové a neokoukané nápady? Každý rok je to jiné, jinak krásné, jinak nápadité! Kde berou hudbu, jak k ní vymýšlejí cvičení, jak se jim podaří vše v tak krátké době nacvičit a vlastně zapojit všechny děti, které do cvičení chodí? A po tom všem se ještě podílejí na náročné organizaci – a mají ještě chuť i na svoje vlastní společné vystoupení! Klobouk dolů před takovými lidmi!“

Zuzka Sekalová

Letošní tělocvičná akademie milevských sokolů byla v mnohém nová. Téměř dvouhodinový program byl poprvé rozdělen do sedmi sportovních bloků, v nichž se představily celkem tři stovky cvičenců od půldruharočních batolat až po svižné osmdesátnice. Největší počet cvičenců se shromáždil na ploše hned v prvním „Večerníčkovém“ bloku. Bylo jich 130 a patřili do kategorií rodiče a batolata, rodiče a děti, nejmladší žáci a žákyně a ještě nejmladší žactvo sportovní všestrannosti a moderní i sportovní gymnastiky. Svoje vystoupení na stepech, s novou rinosetovou stavebnicí, s ručníkem či v prostných předváděli za doprovodu krásných a všem známých večerníčkových písniček. A dokonce se po ploše Večerníček sám osobně projel na své jednokolce a nejprve všechny na ploše přivítal a na závěr se s nimi rozloučil a všem zamával svou čepičkou složenou z novin.

V dalším bloku se předvedlo mladší žactvo. Již na nich si mohli diváci všimnout rozdílné náplně ženských a mužských hodin. Zatímco se děvčata držela při zemi a kouzlila s barevnými švihadly, šplhali kluci do závratných výšek. Ve třetím bloku poukázala děvčata z oddílu moderní gymnastiky a kluci i děvčata ze sportovní všestrannosti na rozdíl mezi ladnou moderní gymnastikou a dynamickou gymnastikou sportovní. Obě skupiny předvedly nejrůznější dovednosti: „moderky“ zacvičily s kužely, stuhami, obručemi, míči, švihadly a také bez náčiní, „sportovky“ prostná se spoustou přemetů a salt, nejrůznější přeskoky, cvičení na kladině i silové cvičení na velké obruči. Společný závěr na melodii „We are the champions“ v podání obou skupin byl oprávněný, protože přivážejí z nejrůznějších soutěží medailová umístění. Však také byli někteří z nich v následujícím vstupu za svoje výkony odměněni.

Čtvrtý blok patřil starším žákům a žákyním. Ukázali, že jsou ve věku, kdy se cvičení děvčat a kluků již hodně odlišuje, ale dokázali si velice pěkně zacvičit i společně. Při respektování vzájemných odlišností se dokázali jeden druhému přizpůsobit. A oběma skupinám bylo určitě při společném cvičení velice příjemně.

Sportovní oddíly badminton, volejbal a hlavně velmi úspěšná atletika ovládly plochu v následujícím bloku. Nejvíce sice přitahovala pozornost výška a výkony Štěpána Pokorného, ale i hemžení atletického potěru i těch odrostlejších při atletické rozcvičce byla potěchou pro oko příznivců sportu. Nácvik hodů, vrhů, překážek, odrazů, skoků či poskoků všechny rozehřál. Ukázka badmintonu a volejbalového pinkání i drsné smečování upoutalo mnohé diváky.

Poslední dva bloky patřily odrostlejším cvičencům. Nejdřív předvedly ukázky svých hodin ženy ze zdravotního tělocviku při cvičení se širokou gumou, následovala ukázka bojového umění Taiči, které spojuje sebeobranu, uvolnění a harmonii na cestě za zdravím. Blok zakončily ženy ukázkou precizně provedeného Pilatesova cvičení na velkých míčích – gymbalech. Úplný závěr večera připomněl důležitou součást sokolských cvičení – pódiová a hromadná vystoupení, jejichž vrcholem jsou vždy sokolské slety. I zde patří milevská jednota mezi nejlepší v Sokolské župě Jihočeské, od dětí až po dospělé. Nejprve dvacítka aerobiček předvedla v rychlém tempu svoje pohybové kreace se světlými pásy. Pak vběhla na plochu šestice hostů ze Sokola Písek, Five Fellas, kterým stačilo k první bouři potlesku pouze odhození triček a odhalení mužných hrudí. Další jejich výkony, při nichž se doslova tajil dech, si potlesk opravdu zasloužily. V posledním vystoupení si ženy zatančily v pomalejším rytmu s bílými šátky. A dokázaly s nimi pěkně zamávat!

Úplný závěr tělocvičné akademie, která připomněla 130 let od založení Sokola v Milevsku, vytvořilo starší žactvo s pomocí všech dospělých cvičenců. Diváci odcházeli spokojeni, protože prožili příjemný večer a byli svědky velmi dobrých výkonů všech, kteří se na ploše představili. Chválili velice dobrou organizaci celého programu a oceňovali práci všech cvičitelů, kteří jednotlivá vystoupení nacvičili. V čele režie celého večera stál již po osmadvacáté od obnovení Sokola velmi zkušený organizátor Jan Ivičič.

Zuzana Sekalová